Práce s motivací je nedílnou součástí koučování. Není výjimkou, že motivace chybí už na začátku práce, někdy se vytrácí po cestě… Co tedy s tím? Nabízím 3 tipy, jak si s tím poradit. Osvědčily se mi při práci s klienty a mám je ověřené i na sobě samé. První je vhodný zejména pro situace, kdy se motivace má tendenci postupně vytrácet… druhé dva jsou dobré i pro počáteční „nakopnutí“.
1. Pište si deník.
Začnu tím, co mám dlouhodobě vyzkoušeno přímo na sobě. Jde o psaní „deníku“. Každý večer do diáře zapíšu, na čem jsem pracovala, co se mi podařilo, v čem jsem udělala pokrok… Zapisuji si věci soukromé i pracovní, důležité i zdánlivé maličkosti. Jednou za měsíc si pak v klidu sednu (rozuměj „odeženu na chvíli děti“) a sepíšu si to „na hromadu“ – co všechno se mi za měsíc povedlo, kam se mi podařilo který „úkol“ posunout, které okamžiky si chci zapamatovat. Současně si dám dohromady i hrubý plán na následující měsíc. Podobnou větší bilanci si dělám také na přelomu kalendářního roku.
Mám dvě malé děti a někdy mívám pocit, že moc nestíhám a hrnu úkoly před sebou… Když se ale každý měsíc ohlédnu a sepíšu si i ty drobnosti, které se mi povedlo zrealizovat, tak zjistím, že se mi vlastě docela daří a udělala jsem kus práce. A to mi dává motivaci do další akce. Takže můj osobní tajný tip je – pište si diář! A nechte se překvapit, co to udělá s Vaší motivací.
2. Co se stane, když se nic nezmění?
Další osvědčenou metodou pro práci s motivací je odpovědět si na prostou otázku – Co se stane, když „neudělám nic“? Sedněte si na chvíli, vezměte si kus papíru a písemně si na tuto otázku zkuste upřímně odpovědět. Co se stane, když daný problém zůstane, jaký je? Když na té konkrétní věci nebudu pracovat/nebudu to řešit? Jaké to bude mít důsledky? Jsem s tím „v pohodě“? Nebo je to pro mě naopak nepřijatelné a mám tedy pádný důvod na dané věci pracovat?
Tato metoda funguje buď jako „nakopávač“ k akci, nebo jako filtr toho, jestli se chystám pracovat na důležitém problému (můžu také zjistit, že ne…a tím pádem se nestresovat a začít řešit něco, co důležité je).
3. Prožijte si cíl ve své hlavě.
Poslední tip, o který se s vámi chci podělit, je „zážitkový“. Pokud potřebujete posílit svojí motivaci, prožijte si „cílový stav“ ve své fantazii. Máte před sebou nějaký větší úkol? Plán? Nebo přímo sen? Najděte si klidné místo, kde vás nebude nikdo rušit. Usaďte se pohodlně s opřenou hlavou, nebo si rovnou lehněte. Zavřete oči a relaxujte. Prodýchejte a uvolněte celé tělo, nalaďte se na svůj cíl a prožijte si ho ve své představě. Co vidíte? Co slyšíte? Kdo je tam s vámi? Co ještě důležitého tam je? Jak se cítíte? Rozlijte si ten „cílový“ pocit do celého těla a uchovejte si ho i po ukončení relaxace. Naladí vás to do akce.
Potřebujete-li se své motivaci podívat na zoubek ještě více, jsem Vám k dispozici pro individuální koučovací setkání ;).
Můžete si také stáhnout můj tahák „10+1 tip, na co myslet, když si dáváte nové cíle„.